°nám ° nám ° ale i sobě °narodila se!°

 tady to úplně zapadlo!

v květnu se narodila Johana.

pěkně po své a s velikou silou, kterou od tý doby osvědčuje.

amazonka, ať už to znamená cokoliv.

Johana. Jóchanan. Bůh je milosrdný.

já můžu jen děkovat. 

°°jsme pět ° je zima ° je pandemie ° a všechno je v pořádku°°

 střídám místa kam píšu

takže náš soukromej vesmír, je jedna velká černá díra, kde se zaznamenaný spíš ztrácí, než že by bylo pevným bodem vesmíru.

je o dva roky víc, od posledně.

o dvě stěhování, jedno dítě a jednu pandemii víc.

o jedno silný vědomí sama sebe.

žije nás pět pohromadě, v duších si stavíme dům. až ten se jednou promítne do materiálu, to bude nádhera!

uprostřed světový krize zažehnáváme denní hádky o duplo a uklízíme kvásek, kterej vybublal nad topením. odmetáme sníh a otíráme hovínka z koleček kočáru. náš soukromej vesmír je pak v pořádku, některý děti odpoledne ještě usínaj, jiný objevily kouzlo encyklopedií o zvířatech. všechno má svůj vývoj a dokud na něj máme dosah, jsme klidný a před spaním zpíváme. 

°°proměny°°pro°změny°°

podzim pokračoval snahou naučit se denní pochody, první školky, malé dítě na zádech, velké v kočáru.

v půlce listopadu přišel zlom.
nový svět objevený na dně bazénu, na dně nás.

a od té doby se z toho dna hrabeme, změna pracuje,
změna pracuje neúnavně, já jsem únavná, unavená, zpruzená.
děti částečně.
inhalátoru se nezbavíme, dokud se nezbavíme úzkosti.
postupně přicházíme na tyhle střípky a střepy.
kdo co a jak potřebuje.
každý hlavně sebe.
a já sebe hledat.

takže jsme na cestě,
alchymisti toužící po zlatě.

teď se zdá, že se hluboká zoufalá a neutěšená krize podzimu a zimy přehoupla,
něco zapraskalo,
něco se zlomilo,
paprsek zasvítil tam, kam předtím ne.
kdoví, snad jsme na správné stopě.

a zase, stopě k sobě.
zvednout hlavu, pevně rozkročit nohy a být sám sebou a se sebou.
úkol pro mě, pro kluky, pro něj.

chlapečci jsou nádhera sama. jeden mluví, druhý mluví tělem, radují se a veselí, objímají, u nosu mají nudli, jeden druhého pernamentně v náruči, po boku, na dosah. když ne, je znát napětí.

Starší brácha říkal dosud jen mimi. od půli ledna už má nový výraz. bráška. jsem asi dojatá neboco.

° ° jsme podzim ° °

a zase, od desátýho září nudle.
a jsme doma.
o měsíc (doma) později pak chrapot a teplota.
ono se to dítě celou dobu dusilo. tak trochu. trochu dost.
takže teď tu třikrát denně dítěti a třikrát denně matce frčí inhalátor,
burácí v souhlasu s myčkou, pračkou a sušičkou,
denní symfonie řádu.

když jdu vyhodit odpadky, mžourám do tepla a sluníčka. nezvyklá.
je půlka října a my jsme už měsíc doma.
Pane dej, ať už můžem ven.

°° o období jinde. jinak. čtyři.°°

po začátku léta bylo léto a po něm ještě pozdní léto.
v létě se Jáchym narodil.
v pozdním létě se s ním učíme žít.
a na prahu podzimu už mám v jedenáct večer bezpečně uspáno a ještě i energii přemoct svoje údy a z postele se posunout k počítači a napsat to.

narození nádherný a rychlý a naše. šestinedělí do plnejch, s Jakubem v zádech a nejvíc v posteli. pak chatky tábora a krása, že to tak jde, dva chlapečci, léto a tábor.
počátek běžnýho režimu doma byl téměř smrtelnej.
matka chodí a říká "nejde to. nepůjde to. nelze uspat dvě děti najednou. nene."

ale teď už je přívětivý podzim, smí se válet dlouho v posteli a odpoledne už nikam nevyrazit, protože přece stejně není tak hezky, aby bylo nutný nechat si promrzat klouby prstů na hřišti... a tak si doma hrajeme s venkuposbíranými kaštany, objevujeme štětce, pásky, pastely a pastelky, vodovky, barvy, těsta, brambory a domenky z dupla. a řeč. vlastní, naši. jazyk, spojení, věty.

najednou je tu velký člověk a malý člověk.
a tatínek v práci.
a matka, co nemá na nic víc. vlastně teď překvapeně zírá, že už i prsty hledaj správný klávesy dost krkolomně. spíš těžce. kdepak. jsme čtyři, to je jiná pohádka.

°°je léto°i v nás°°

všechno se to změnilo ze dne na den.
po úmorný a dlouhý zimě plný E kašlů a pískotů a chrchlání do inhalátoru tu ze dne na den bylo léto a prolízačky a park a první pořádný boty. a neohrožený E, velký kluk.
a najednou taky břicho, najednou břicho jako ba-oo (balón), který svým jzevem všechny přesvěčuje, že čtyři budeme nejpozději zítra.
a já jsem přitom v míru. začátek června. to je za měsíc.

za měsíc budou - vypraný oblečky, namontovaný police, chytře vymyšleno, co, kam a kde, v předsíni místo na kočárek i na lavici a botník (co na tom, že lavici nejvíc potřebuju TEĎ), budou vypraný a nachystaný i plíny a vůbec.

ještě se toho musí dost stát, než bude čas na to, abychom tě vítali.

ale těším se. strašně moc.
na tebe, miminko. i na rození.

jsem hrozně zvědavá, jestli to bude J nebo JJ. žiju s J, tak jsem zvědavá, jestli jsem se o pohlaví nesekla.

(E je obrovský a skvělý. všechny změny a omezení přijímá. dneska zažil první večerní večírek - na zahrádce i v bytě. a vyrazili jsme ven bez kočáru - E na koni. takhle to teď hodlám praktikovat, na zádech batoh, jedno dítě v břiše, druhé na ramenou. anebo za ruku, když už má ty velkáčský boty.)

prostě léto.

°°co chci - od února dál°°

víc spát
míň číst fb
víc šít a došít
víc odpočívat
relaxovat
meditovat - a dýchat!

víc mluvit s dětmi
vevnitř i venku

víc být venku

konečně dozařídit domov
(trám. police. čelo myčky. police. systém. doma.)

třídit odpad (vytvořit domácí systém)
nakupovat bez obalu (přebudovat domácí systém)

zavařit okurky, jablka a hrušky
zamrazit kila jahod, meruněk
zamrazit letní zeleninu na zimu

víc dělat zelí
víc péct chleba
dělat lučinu

být v klidu a ráda
sama
s dětmi

postnírybanaruby